17. Zastavení - Habr
O historii zahradnictví
Minimálně ve dvacátých letech 20. století se na č. p. 195 nacházelo zahradnictví Johanna Macha. Jednalo se o svéráznou obecní postavičku výstředního vzezření – měl velmi dlouhé a extravagantně upravené bílé licousy a knír. Byl významným členem farního konkurenčního výboru, Velkolosinského okrašlovacího spolku, také zasloužilým hasičem. Po roce 1945 spadl zkonfiskovaný majetek Machových do majetku obce, která zde pronajímala provoz zahradnictví, naposledy manželům Jirošovým fakticky až do současnosti.
Zpracoval Mgr. Richard Jašš, Ph.D., 2023
Oblíbené květiny zahradníků
Před zahradníkem Zdeňkem Musilem v zahradnictví u kostela pracoval pan Hříbek.
V obecní kronice pro rok 1968 se můžeme dočíst: „U zahradnictví je menší aktivní zůstatek proto, že rozvázáním pracovního poměru vedoucího zahradníka Mir. Musila byla provozovna dána do klidu a zboží bylo rozprodáno. Je to ke škodě našich občanů, kteří si pro zahradnické výrobky musí jezdit do okolních obcí.“
Kronika roku 1970 se zmiňuje: „Po dvou letech bylo obnoveno a od 1. února znovuotevřeno zahradnictví MVK u kostela, jehož potřeba byla v obci silně pociťována.“
Když zchátralé zahradnictví v roce 1969 převzali noví zahradníci, byly prý tehdejší dva skleníky v neudržovaném stavu s rozbitými skly. Manželé Jirošovi v zahradnictví u kostela pracovali od roku 1970 do roku 2020, kdy pan Jiroš zemřel. Padesát let tak pěstovali přísady zeleniny a květin do zahrad v celé obci. Vše připravovali sami, semena kupovali od firmy Černý. Kompost měli vlastní a hnojiva kupovali v drogerii v obci nebo v Šumperku.
Druhé zahradnictví se zaměřovalo na lázeňský park a nacházelo se na místě dnešního parkoviště therme parku. Pod vedením zahradníka Hetmánka byly do lázeňského parku vysazeny nádherné rododendrony a azalky. Můžeme říct, že zahradnictví u kostela se zaměřovalo na zeleninu a sezónní květiny a zahradnictví u lázní na zvelebování rozlehlého parku.
Nejoblíbenějšími květinami zahradníka Jiroše byly chryzantémy a hortenzie, které předpěstovávali ve vytápěných sklenících, aby jimi na Velikonoce mohli zdobit kostel. Zahradnice Emília Jirošová ráda pěstovala narcisy a hyacinty.
Po mnoho let měli Jirošovi na starosti letní květinovou výsadbu v obci. Podíleli se na výsadbě na sídlišti U papírny i 1. máje, kde dodnes rostou stromy, které zasadili. Zahradnictví bylo obecním majetkem a podobně jako další provozy spravované místním národním výborem muselo každoročně splňovat plán příjmů. Zahradníci museli být pracovití a kromě tří skleníků a tří pařenišť pěstovali ještě na nedaleké zahradě, která dnes patří k domu č. p. 642 na ulici Sportovní.
Provedli také výsadbu u pomníku, co dnes stojí u ZŠ, ale původně se nacházel u domu s vysokým plotem. Chystali květinové výzdoby i do okolních obcí, např. Sobotína a Rapotína, pro oslavy MDŽ, k vítání dětí a pro seniory. I tak byly pro zahradnictví nejvýdělečnějším obdobím v roce Dušičky, kdy zahradníci chystali desítky věnců a kytic, které zdobily hřbitov. Památka zesnulých tak zachraňovala plán stanovený MNV.
Po revoluci v roce 1989 zůstali Jirošovi v pronájmu a začali sami podnikat.
Podle vzpomínání Emílie Jirošové vysadil jedinečný strom na okraji zahrady pan Jiroš. Domnívá se, že tento kultivar nízkého vzrůstu s nápadnou kulatou korunou dovezl z jedné ze svých cest do Čech, kam jezdíval i s dalšími zahradníky z okolních obcí.
Zpracovala Monika Semerádová, 2023
1937, č.p. 195, SOkA Šumperk
1958, č.p. 195, SOkA Šumperk
z archivu Emílie Jirošové
z archivu Emílie Jirošové
60. léta, SOkA Šumperk
Ústní sdělení: Emília Jirošová
Písemné zdroje: SOkA Šumperk, kronika obce Velké Losiny, kniha II, zápisy pro léta 1958–1975. Digitální archiv Zemského archivu v Opavě - Kroniky. Dostupné z: https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=F82B42B233CA11E2B4F50019D1599A03
