Kostel sv. Michaela v Maršíkově je cennou renesanční roubenou stavbou z roku 1609 s pozdějšími barokními a rokokovými úpravami. Interiér kostela je zachovaný v původní podobě, s řadou předmětů vnitřního vybavení. Architektonickým skvostem je dřevěná klenba kněžiště. Kostel je kulturní památkou I. kategorie.
Kontakt na správce kostelíku: + 420 608 639 502.
Církevní památky
Kostel Sv. Martina v Žárové
Žárovský dřevěný kostelík je poněkud menší a méně výpravnější než proslavenější kostel archanděla Michaela v Maršíkově. Z hlediska stavebně historického je naopak v mnoha ohledech cennější, protože byl až do dnešních dnů, v podstatě jak zvenčí, tak v interiéru, zakonzervován ve své původní formě. A protože lze soudit, že oba objekty stavěl stejný tesařský mistr (pravděpodobně Michel Hilbert), můžeme z jeho podoby naopak získávat informace o někdejším vzhledu maršíkovského kostela.
Kontakt na správce: +420 604 808 476
Kostel Sv. Jana Křtitele
Velkolosinský farní chrám sv. Jana Křtitele, včetně kaple sv. Kříže s ochozem obsahující pohřebiště žerotínského rodu, je jedním z nejkrásnějších a největších kostelů na Šumpersku.
V roce 1599 nechal Jan ze Žerotína starý původní kostel zbourat a na jeho místě v letech 1600 - 1603 postavit dnešní chrám, pokládaný za největší vesnický kostel na Moravě. Zatímco jeho vnější podobu provázejí některé gotické archaismy (opěráky, lomená okna), sálovým pojetím interiéru, tzn. bez zvýraznění kněžiště, jemuž dominuje sjednocující , nádherná, lunetová, valená klenba pokrytá štukovými, geometrickými obrazci, vznikla u nás, do té doby zjevně nesrovnatelná architektura kazatelského typu.
Tvůrcem kostela, by logicky vzato, měl být stavitel působící ve službách Žerotína. Mistr, který stále více bohatnoucímu Janovi, z jeho chaoticky postupně přestavovaného a přistavovaného sídla, přece jen nakonec "vykouzlil" renesanční zámek.
Kostel byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli a sloužil k luteránským bohoslužbám, čemuž odpovídalo i skromné vybavení. Jan ze Žerotína si nechal již ve starém kostele zřídit hrobku, do níž uložil v letech 1571 a 1572 svou druhou manželku Mariánu Žampachovou z Potštejna a dva syny.
