8. Zastavení - Javor mleč
Tento javor si jednu z nejsmutnějších kapitol dějin velkolosinského panství nemůže pamatovat, nicméně pomůže vám nahlédnout do příběhů nešťastných obětí inkvizičních procesů z konce 17. století pocházejících z naší obce a Šumperska. Běsnění kolem čarodějů a čarodějnic na panství Žerotínů začalo po květné neděli v roce 1678. Tehdy žebračka z Vernířovic Marina Schuchová schovala po mši v sobotínském kostele darovanou hostii do kapesníku a chtěla ji dát krávě porodní báby Doroty Groerové. Prý aby lépe dojila. Kdyby ji tehdy farář Eusebius Leander Schmidt nezahlédl a nenahlásil to vrchnosti, pravděpodobně by se inkviziční procesy na panství nekonaly. Ale stalo se, a tak na velkolosinském panství, tehdy ve správě hraběnky Angely Sybilly Galle, začaly temné roky, kdy se nejen bohatí občané báli o své životy a majetky. To trvalo až do roku 1696. Mnohé o této době a jejích protagonistech si můžete přečíst v románu Václava Kaplického „Kladivo na čarodějnice“ (a pro ilustraci třeba i shlédnout film dle tohoto románu v režii Otakara Vávry). V roce 2014 se jeden díl rozhlasového pořadu „Stopy, fakta, tajemství“ Stanislava Motla zabýval místy, která jsou s procesy spojena a v hovorech s historikem Drahomírem Poláchem se snažil popsat tehdejší atmosféru.
Stopy,fakta, tajemství: Svatá pravda – čarodějnické procesy ve Velkých Losinách
Chtěli bychom s vámi vzpomenout na několik žen z Losin, které při dlouhotrvajícím nelidském zacházení a mučení – tortuře prvního stupně – trpěly. Aby se mohly zbavit obrovských bolestí, vypovídaly v neprospěch šumperského faráře a děkana K. A. Lautnera a faráře Bapsta z Rýmařova, kterého prý ani neznaly.
Jednalo se o losinskou papírnici Barboru Göttlicherovou, Dorotu Biedermannovou (lázeňská Tobiášová) a Kateřinu Rabowskou. Jejich výslech začal 28. února a trval do 18. března. Nepomohlo ani jejich přiznání, upálili je 5. září 1680.
Díky zachovaným relacím z tzv. obecného a speciálního výslechu se ženy přiznaly např. k tomuto: Zúčastnily se čarodějnických shromáždění na Petrových kamenech, nezřízeně tam pily a jedly, znesvěcovaly hostie, šlapaly po nich, dávaly si je do bot, pak tančily a provozovaly nemravné orgie. Toto se dělo také v domě paní Koppové z Velkých Losin a u Kašpara Sattlera v Šumperku. Na jednom setkání oddal farář Kryštof A. Lautner Sattlerovu dceru Alžbětu snad se zlým duchem, kterého pak zastoupil mydlář Jan Přerovský. Mučené ženy vypovídaly rovněžo vztahu faráře a jeho hospodyně Zuzany Voglickové. Nejednou měl děkan Lautner na Petrových kamenech korunovat za čarodějnickou královnu Marii Sattlerovou ze Šumperka, poté i paní Maixnerovou z Olomouce. Měl tam křtít děti „in nomine patris et filii et spiritus antri” čili ve jménu satana. Také se tam konal pohřební obřad královny čarodějnice – manželky hejtmana z Janovic Hanika atd. Vše je zdokumentováno a zapsáno jako přes kopírák z německých a jiných inkvizičních procesů.
V současné době se pozastavíme nad nesmyslnými a vykonstruovanými situacemi, moderním jazykem bychom to označili za dezinformace, které si vybraly daň nejvyšší – lidské životy. Bohužel nevědomost, neznalost, nedostačující vzdělání na jedné straně a hamižnost, prospěchářství, chuť ovládat a být mocným na straně druhé tvořily prostředí, kde se dezinformacím dařilo.
Zpracovala Bc. Renata Čechová, 2023
asi 1913, SOkA Šumperk
1970, SOkA Šumperk
1976, zaměstnanci papírny, SOkA Šumperk
Písemné zdroje: „Šumperský farář a děkan Kryštof Alois Lautner, oběť čarodějnických inkvizičních procesů“, 2000. F. Spurný, V. Cekota, M. Kouřil, Měst. úřad Šumperk a římskokatolická farnost Šumperk
