7. Zastavení - Lípa
V domě č.p. 245, který stojí v blízkosti naší lípy, se odehrávalo množství rodinných událostí, radostí i starostí. Bydlela tady rodina Köhlerů, která si dům pronajímala od Floriána Dresela. Ten statek koupil v roce 1908. Florian byl synem zakladatele sekernické firmy, o níž si můžete přečíst níže, přesunout se do 19. stol. a nahlédnout do tajemství výroby.
Zakladatelem sekernické firmy, která stavěla mlýny, zařízení sýpek a sladoven ve Velkých Losinách, byl v roce 1874 jistý Albert Dresel, vyučený stavitel mlýnů. V rodinném podniku se postupně vyučili i čtyři jeho synové Albert, Gustav, Richard a Florian (nar. 1881). Albert Dresel starší přitom nepocházel z mlynářských poměrů – byl synem sedláka Johanna Dresela z Petrovic (dnes Petrova nad Desnou), který se ale živil spíše jako forman dovozem koloniálního zboží a koření z Terstu.
Albert Dresel st. začínal se svou živností ještě v době, kdy se veškeré zařízení mlýnů vyrábělo ze dřeva. Hlavním artiklem firmy byla zpočátku mlýnská kola. Ta poháněla všechny vodní mlýny a jako stále namáhaná součást silotvorného zařízení musela být neustále opravována a měněna. Vyráběna byla z dubového dřeva v průměrech až osmi metrů v provedení na horní, střední i spodní vodu. Ze dřeva byla ručně vyráběna také ozubená kola, transmise, řemenice i násypy. Jen mlýnské mlecí kameny se zhotovovaly z pískovce. Později se firma zabývala především montáží nakoupené technologie v mlýnech v širém okolí a jejich modernizací. Na sklonku 19. a počátku 20. století se v mnohých provozech začala mlýnská kola nahrazovat turbínami. Jakmile se začaly i v menších zařízeních prosazovat továrně vyráběné mlecí stolice, transmise a další zařízení, začali se jejich výrobou zabývat velcí výrobci. V materiálech se přešlo na železná zařízení, transmise, řemenice, dopravníky i pohony, špicovačky a vyfukovačky. Pouze válce mlýnů, dopravní vedení a elevátory se dále vyráběly ze dřeva, jen byly uvnitř obloženy plechem.
Tito velkododavatelé technologie pro mlýny dodávali stroje stavitelům mlýnů v jednotlivých oblastech i se systémem přepravníků, trub a vibrátorů, nezbytných k přepravě obilí a meziproduktů v rámci provozu mlýna. Všeobecně byla stavba nového mlýna technicky jednodušší než přestavba starého mlýna.
Nejmladší syn zakladatele firmy Florian odešel v roce 1902 do Vídně, kde se uchytil jako montér u firmy L. Nemelka a hned v listopadu toho roku byl poslán na stavbu nového velkomlýna do „Hrubicova v Rusku“ (patrně se jednalo o město Hrubieszów v ruském záboru Polska, dnes na hranicích s Ukrajinou). V roce 1905 koupila úspěšnou vídeňskou společnost firma Amme, Gierecke&Konnegen/Braunschweig. Florian Dresel postupně povýšil na montážmistra. V roce 1913 se ale vydal do Ameriky, kde se původně zavázal na tři roky pracovat jako vrchní mlynář ve velkokapacitním mlýně s denní produkcí 20 vagonů obilí. V té době byl však již ženatý a narodily se mu i dvě děti (synové), takže smlouvu nakonec vypověděl a vrátil se za rodinou zpět do Vídně.
Jako šéfmontér a později jako montážmistr pracoval na stavbě mlýnů v Bulharsku, Rumunsku, Uhrách, Rusku, Itálii, Slovinsku, Haliči a samozřejmě na Moravě a v Čechách. Stavba takového velkokapacitního mlýna trvala deset i dvanáct měsíců, a tak s ním cestovala i jeho rodina. Jako mistr si vydělal slušné peníze, proto si v roce 1908 koupil za uspořené peníze v dolní části Velkých Losin dvůr, který ale pronajímal sousednímu sedlákovi Köhlerovi. Krátce po jeho návratu z Ameriky se rozpoutala první světová válka a on narukoval na frontu. Rodina odešla na rodinný statek do Losin.
Florian Dresel se vrátil se teprve v roce 1918 do poměrů poválečné drahoty a krize. Nakonec dvůr, který dostal jméno po jeho manželce, tedy „Emilienhof“ – Dvůr Emílie, zcela přestavěl. Kromě dílny, jež se nacházela od roku 1932 v nově postavené stodole na jižní straně dvora, zde bylo zřízeno také ubytování pro letní hosty čítající 28 lůžek. Stodola byla postavená v roce 1937, jak připomíná cedulka na stodole (ačkoliv od té doby stodola vyhořela a byla postavena znova).
Rodina Dreselových samozřejmě o majetek v roce 1945 přišla. Než nastoupili do odsunu v roce 1947, žili ještě ve vlastním domě s novými českými obyvateli, nejdříve s rodinou Jaššových a poté s volyňskými osídlenci – rodinou Veselovských. (Volyňští Češi měli po vysídlení Němců přednostní právo výběrů statků. Největším statkům od Veselovských směrem k zámku se říkalo „Malá Haná” a většina novousedlíků byla právě z Volyně.)
Zpracoval Mgr. Richard Jašš, Ph.D., 2023
Písemné zdroje: Altvaterland. Das obere Tesstal mit seinem Seitentälern. Arbeitskreis Oberes Tesstal, Konz, 1986, S. 270 – 271.
1937, č. p. 245, SOkA Šumperk
1954, drůbežárna u Veselovských v místech dnešního minigolfu, SOkA Šumperk
