15. Zastavení - Jedle
A jak se tato jedle, která je vysoká 16,5 m, obvod kmene má 196 cm a stará je cca 80 let, dostala na tuto loučku? Počátek života tohoto stromu, ale vlastně i těch ostatních na naší stezce, není nikde zaznamenán. Nezbývalo než se vyptávat místních obyvatel a bádat v kronikách. Ptali jsme se těch, kteří si už něco pamatují a žijí tady od svého narození, což jsou hlavně poválečné děti. Kdo vysadil exotický strom (jedli pocházející z Kalifornie) před více jak 80 lety?
V době odsunu původních obyvatel v letech 1945–1946 stál na tomhle místě malý domek s dřevěnou verandou (č. p. 281). Do prázdného domu se na krátkou dobu nastěhovali manželé Pavlíkovi, kteří jej pak na konci padesátých let prodali Michalu Mazánkovi. Ten tady žil s paní Vyoralovou, babičkou, jak jí říkali sousedovic děti. Spolu vychovávali schovanku a pro svou přátelskou povahu na ně někteří sousedé vzpomínají dodnes.
Když dle kroniky 2. 7. 1958 zasáhly Losiny velké průtrže mračen, byl jejich domek zatopen. Pamětníci vyprávějí, jak jejich dřevo precizně vyskládané do tzv. ježků plavalo do nedalekého potoka Losinky a jak z toho jako děti měli zábavu. Další taková událost se stala 17.7.1965. Při jedné průtrži mračen se valila voda z místních polí a luk. Mazánkovi museli mít jak ze severovýchodní, tak jihozápadní strany otevřené dveře, aby voda mohla odtékat. Prakticky když přišla povodeň, byl domek vždy pod vodou. Dle kroniky z roku 1976 byl jejich domek vykoupen místním národním výborem a poté zbourán. Majitelům byla poskytnuta nenávratná půjčka 15 000 Kčs na postavení nového domu. Mazánkovi se rozhodli opravit dům v Rapotíně.
Je pravděpodobné, že povodně v místech domku byly příčinou akce, o které se zmiňuje kronika o rok později. V srpnu 1977 byla ukončena regulace nepojmenovaného potůčku u domu č.p. 434 jeho vyústěním do Losinky.
A kde se tedy vzala tato mohutná jedle na nyní obecním pozemku? František, bratr Michala Mazánka, pracoval u státního podniku Lesy Ruda nad Moravou. Byl tzv. „školkař“, který ze své pracovní pozice pěstoval malé stromky, pečoval o ně a pak je vysazoval do lesů. Jeho syn Václav vzpomíná, že jako děti vyklepávali semínka šišek do vody a ta, která nevyplavala, zasadili do písku. Takto vychované stromky táta přesazoval do lesa nebo do zahrad. Naše jedle se touto cestou mohla dostat i na pozemek u penzionu Terasa. V obci jsme našli ještě několik exemplářů, o něco mladších než tato jedle. Jsou vysazeny nedaleko – v zahradě č. p. 518, na místě bývalého lázeňského zahradnictví, nyní parkoviště k therme parku, a další je nedaleko budovy Šárka a v zahradě u Helekalů (kteří potvrdili, že jedli mají od zahradníka Hetmánka).
Při pátrání po původu jedlí jsme našli ještě jednu souvislost. Od padesátých let 20. stol. se o lázeňský park starala parta zahradníků, jedním z nich byl i zahradník Hetmánek, který jedle mohl vysadit (darovat majitelům pozemků nebo prodat). A tak se mohla i „naše“ jedle dostat až sem a být jednou z nich.
Zpracovala Bc. Renata Čechová, 2023
1977, č.p. 453 a regulace potůčku, SOkA Šumperk
1977, ulice Příčná, SOkA Šumperk
Ústní sdělení: Miroslava Flórová, Jiřina Pryglová, Hana Hujberová, Blažena Hilbertová a Václav Mazánek z Vikýřovic
Písemné zdroje: SOkA Šumperk, kronika obce Velké Losiny, kniha II, zápisy pro léta 1958–1975. Digitální archiv Zemského archivu v Opavě – Kroniky. Dostupné z: https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=F82B42B233CA11E2B4F50019D1599A03
1962, letecké snímky domu č.p. 281
