12. Zastavení - Ořešák

Stojíme v malé zahrádce u místní knihovny a nad námi se tyčí mohutný strom. Bude vám vyprávět, jak se v minulých letech dařilo knihám a knihovnicím.

V době měření v roce 2023 činil obvod kmene 250 cm, výška byla 21 m a dle pozorovatelů zde bydlí rodinka černé veverky, která má velkou radost z každoroční úrody ořechů.

Bývalá sídla knihovny

Knihovna ve Velkých Losinách se několikrát přestěhovala. Od školy na úřad místního národního výboru usídlila v roce 1977 v prostorech, kde sídlí dodnes. V kronice se můžeme dočíst:

„V listopadu se knihovna přestěhovala do domku v hotelu Praděd. Adaptaci domku uskutečnili členové SSM, kteří v 1. poschodí získali malou schůzovní místnost... Místní knihovna v Bukovicích celý rok nepůjčovala. Po přestěhování obchodu do kulturního domu byla přemístěna do větší místnosti, kde se však nedá topit... Nová knihovnice začne pracovat, až se vyřeší otázka topení."

Zjistíme tedy, že místní knihovny se původně nacházely i v Bukovicích, Žárové i Maršíkově.

V roce 1988 kronika uvádí:

„Před rekonstrukcí budovy půjčovala místní knihovna 3x týdně v lednu a únoru a pak v září až prosinci...Po přestavbě bylo v knihovně zřízeno samostatné dětské oddělení... Každý měsíc prováděla knihovnice metodické a rozvozové návštěvy knihoven a Žárové a Maršíkově."

Místnost v 1. poschodí původně měla být klubovna pro členy svazu mládeže, ale bylo z toho sešlo, protože se SSM na její výstavbě jen minimálně podíleli.

V zápise z roku 1990 se dozvídáme, že do střediskové knihovny ve Velkých Losinách získala fond z knihovny maršíkovské: „Poněvadž místní knihovna v Maršíkově nemá knihovníka a v současné době ani místnost (rekonstrukce kulturního domu), knižní fond byl přemístěn do knihovny v Losinách."

Knihovnice vzpomínají

V roce 1946 se zde nacházela zahrada s ovocnými stromy a domníváme se, že už tehdy tady ořech rostl. Nebude vyprávět o majitelích zahrady, ale poví nám o tom, jak se knihovna proměňovala v čase, o ženách, které pečovaly o knihovní fond, plánovaly a realizovaly akce a byly nezbytnou součástí kulturního života obce. I když jsme hledali v kronikách a chtěli se dozvědět víc, nejlepším řešením byly rozhovory se současnou knihovnicí Hanou Mertovou, její předchůdkyní Hanou Nyklíčkovou a Zdeňkou Daňkovou ze šumperské knihovny, nyní již rovněž důchodkyní.

Zdeňka Daňková vypráví, že tohoto ořešáku si všímala pokaždé, když jako metodička tehdy Okresní knihovny Šumperk mířila do knihovny ve Velkých Losinách. Je nádherný a nejde ho přehlédnout. Párkrát měla to štěstí, že našla i oříšek. Pokaždé, když jde okolo, na některou ze svých návštěv vzpomene. Bylo jich nespočet, ale nejvíc se jí vybavují tyto momenty:

„Koncem osmdesátých let se původní, zcela nedostatečné prostory zdejší knihovny rozšířily o přístavbu a v době, kdy již finišovaly dokončovací práce, onemocněla tehdejší knihovnice. Tak se stalo, že jsem byla v Losinách hodně často. Byly prázdniny a se zařizováním knihovny nám tehdy pomohli studenti, kteří byli v Losinách na brigádě v rámci programu Brontosaurus. Ráno jich přišlo do knihovny asi šest a to, co by slabé ženy dělaly kdovíjak dlouho, měli za chvilku. Nezapomenu, s jakou vervou se pustili do stěhování regálů a nošení stovek balíků knih. A když došlo na rozbalování, byli nadšením bez sebe. Nesmírně je bavilo tajemství číselných znaků na hřbetech knížek a to, jak podle nich ukládat knihy do regálů… Prostě paráda!“

„Byla jsem také při instalaci jedné z prvních výstav ‚na schodech‘, která se konala někdy počátkem devadesátých let. Fotograf Antonín Štreit (bratr Jindřicha Štreita ze Sovince) ji přivezl z Prahy, byly to černobílé fotografie pořízené na losinském zámku. Autor, zvyklý na anonymitu velkoměsta, byl příjemně překvapen zájmem, který vyvolala už samotná příprava výstavy. Sem tam někdo nahlédl, zeptal se, zda něco nepotřebujeme, a když bylo vše hotovo, sešla se skupina přátel, aby si výstavu prohlédli. Tak jsme mu bez předchozího plánu vlastně uspořádali vernisáž.“

„Poslední vzpomínka je už z nového tisíciletí, tedy po roce 2000. Na zahájení výstavy stipendisty Nakladatelství UMÚN (umělci malující ústy a nohama) Jakuba Hříbka dorazila spousta hostů. Přijeli klienti z domova Paprsek v Olšanech, kde Kuba bydlí, výtvarná lektorka Milada Sobková, přátelé a kamarádi, knihovnice, lázeňští hosté, zástupci obce, novináři. Byl krásný letní den, sluníčko už od rána hřálo, ale na zahradě ve stínu ořechu bylo všem moc dobře…“

„Pověsti Anežky Šulové - Obr na Šošole - jediné regionální pověsti, které jsme tehdy v šumperské knihovně v 90. letech měli, bylo z roku 1964. Prosili jsme nakladatele o nové vydání. Nakladatel Ševčík – Veduta souhlas podmínil tak, že musí mít zaručen prodej 300 kusů knih. V roce 1999 jsme proto uspořádali napříč knihovnami v regionu soutěž v bádání v knihách o regionální historii pro děti. Vítězové střediskových kol se sešli ve Velkých Losinách. 14 kolegyň číhalo s knížkami na místech, kde by děti mohli zabloudit, a v rámci soutěže děti prošli celou obcí. Start i cíl byl samozřejmě pod ořešákem. Propagace zafungovala, protože nové vydání Obra na Šošole se okamžitě rozprodalo.“

Zpracovala Bc. Renata Čechová, 2023

1 
1963, ulice Lázeňská, SOkA Šumperk 
2 
1977, knihovna v novém, SOkA Šumperk

 

Ústní sdělení: Zdeňka Daňková, Hana Nyklíčková, Hana Mertová

Písemné zdroje: SOkA Šumperk, Kronika obce Velké Losiny, Kniha IV, zápisy pro léta 1985-1993. Digitální archiv Zemského archivu v Opavě - Kroniky. Dostupné z: https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=5D800DCC3DEF11E2B5000019D1599A03