10. Zastavení - Tis
Majitel tkalcovské firmy a losinské ruční papírny Anton Schmidt starší (1826–1892) si v Losinách nedaleko papírny na sklonku svého života nechal stavět prostorné a reprezentační sídlo. Dům byl vybudován v letech 1892–1893, patrně dle projektu některého z architektů vídeňské školy působících v Šumperku a okolí (je velmi pravděpodobné, že se jednalo o Franze Riesse, který je autorem projektu neorenesanční vily Marie při lázních ve Velkých Losinách, dnes č. p. 317).
Výstavní vila č.p. 325 v nově se rodícím centru obce byla od svého vybudování jedním z nejosobitějších architektonických losinských skvostů. Esteticky nejhodnotnějším prvkem byla bohatá neorenesanční štuková výzdoba. Dům měl původně šindelovou střechu, která byla ale velmi záhy nově překryta eternitovou taškou. Honosnost sídla podtrhoval vchod chráněný loubím, nad nímž byla navržena prostorná pavlač se zdobným litinovým zábradlím, pocházejícím patrně z produkce sobotínských Kleinových železáren. Také lokalizace sídla se poněkud vymykala tehdejším losinským poměrům, jelikož bylo situováno na pravou stranu státní silnice, na parcelu přináležející k hospodářství papírny. Vila se tak stala jednou z prvních obytných budov v Losinách postavených na pravé straně silnice. Většina zde stojících domů byla vystavěna až poté, v první polovině 20. století.
Tři vily rodiny Schmidtů
Anton Schmidt starší se dokončení svého nového obydlí nedočkal (s největší pravděpodobností ani započetí stavby), zemřel 28. března 1892. Stavbu domu dokončila vdova po Antonu Schmidtovi Katarina. Ta dům darovala v květnu 1917 nejmladšímu ze svých tří synů Maxmilianovi (1862–1938). Proč zdědil otcovský dům právě nejmladší syn? Jeho bratr Anton mladší (1857–1935) si totiž postavil již v roce 1900 prostornou vilu č. p. 333 (dnešní hotel Žerotín). Zajímavé je, že poslední z bratří a spolumajitel rodinné firmy Richard (1859–1933) nefiguruje jako majitel realit ani stavitel u žádné z rodinných vil. Avšak jeho žena Erna (23. října 1867 – 5. ledna 1953) dala postavit „půl na půl“ s Editou Kafkovou v roce 1927 za vilou č. p. 325 rozsáhlý bytový dům č. p. 453 (činžovní dům za budovou bývalé školky). Proč byl dům napsán proti tehdejším zvyklostem na manželku, není známo.
Tři vily (č.p. 325, 333 a 453) stály na pozemcích, které patřily k papírně, tedy celý úhon až k Desné. Schmidtové byli snad jediná velká rodina, která byla proti stavbě železniční trati, protože jim vedla přímo přes pozemky bělidla, které se nacházelo za parkem u papírny. V té době bylo v módě zakládat u továrních komplexů parky, a proto byl založen park i před papírnou. Z parku, který byl v místech mezi železniční tratí a papírnou, se zachoval jediný strom, a to je převislý habr, který na místě naproti papírně roste dodnes. V parku stával také velký dvoupatrový altán. Podobu altánu je možné si prohlédnout i dnes, a to díky Erně Schmidtové, která založila tradici losinské výšivky. Dvě ukázky jejího díla visí v papírně. Na první výšivce vidíme papírnu, a na druhé park se zmíněným altánem z období kolem roku 1930.
Vila Aurelie
Budova domu č.p. 325 neprodělala až do nového tisíciletí žádné závažné stavební úpravy. Jen v roce 1931 byl celý dům (zároveň s domy č.p. 318 a 453) odkanalizován do Losinky a v roce 1939 byla za domem ve dvoře vystavěna tesařskou firmou Wilhelm Krist z Nové Vsi (Žárová) dřevěná garáž s přilehlými kůlnami na palivo.
V roce 1945 se stal veškerý majetek rodiny Schmidtovy součástí konfiskátu, avšak až 15. října 1951 byla vila č.p. 325 převedena do vlastnictví československého státu, respektive Místního národního výboru ve Velkých Losinách. Již od roku 1946 zde fungovala mateřská školka (v přízemí) a jesle (v prvním patře), které se zde provozovaly až do roku 1988. Pro tento účel došlo v šedesátých letech k drobným stavebním úpravám interiérů, např. ke zřízení umýváren a toalet.
Po zrušení prodejny domácích potřeb v domě č. p. 347 byly prostory přízemí pronajaty Jednotě Zábřeh, která zde domácí potřeby provozovala v letech 1991–1993, zároveň zde působila také prodejna bižuterie Mariany Gračkové z Loučné n. D. V roce 1993 obec prodala budovu šumperské firmě OSA. Ta zamýšlela vilu přestavět na kasino a restauraci, a dokonce započala i se stavebními úpravami, ale zanedlouho se dostala do finančních potíží. V aukci se pak vila v roce 1999 dostala do rukou manželům Slováčkovým, kteří se ji rozhodli rekonstruovat na obytný dům a obnovit také okrasnou zahradu.
Současná podoba se začala realizovat na jaře roku 2001 podle projektu brněnského architekta Ing. Jana Bařinky. Z domu byla odstraněna střecha a nahrazena krytinou Beternit. Interiéry byly zcela vybourány a ponechány jen obvodové a nosné zdi. Poté se celý interiér stavěl znovu dle potřeb nových majitelů. Veškeré místnosti jsou propojeny středovými halami a monumentálním schodištěm. Naopak exteriér byl zachován pokud možno v co nejpůvodnějším stavu, včetně renovovaného litinového zábradlí pavlače a štukové výzdoby. Jedinou vážnější odchylkou od původního stavu je krychlová oranžerie s kovovou konstrukcí, napojená na východní stranu budovy. Na jaře roku 2002 byl také postaven nový plot z kovových dílců, zapojených v betonovém podkladu, který doplňuje monumentalitu a honosnost nové podoby vily. V současnosti slouží dům pod názvem „vila Aurelie“ k nájemnému ubytování.
Zpracoval Mgr. Richard Jašš, Ph.D., 2023
Písemné zdroje: JAŠŠ, R.: Dům č.p. 325 (bývalá mateřská školka u hotelu Praděd) – vila bývalých majitelů losinské ruční papírny Schmidtů. In: Historická ročenka Velké Losiny 2001. Velké Losiny, 2002, s. 22 – 24.
1937, č.p. 325 vila Aurelie, SOkA Šumperk
1937, č.p. 333 vila Žerotín, SOkA Šumperk
1937, č.p. 453, SOkA Šumperk
