• 01
  • 02
  • 03
  • 04
  • 05
  • 09
  • 10
  • 11

Losinský dvorní šašek Falknjankl

Svého času měl pán losinského zámku na svém dvoře šaška, kterému říkali Falknjankl. Ten měl dar předvídat budoucnost. Tato schopnost mu však mnoho dobrého nepřinesla. Jednou jel se svým pánem na obhlídku panství. Během cesty jeli kolem vrchnostenského ovčáka, který na poli hlídal stádo. Z houfu ovcí se oddělilo čilé mládě a vyvádělo skopičiny.

Když se dost vynadívali, jak ovečka vesele běhá a skáče, zeptal se hrabě svého šaška: „Proč zrovna tohle zvíře tak čile hopsá?“

„Chce se ještě před smrtí trochu poveselit,“ odpověděl Falknjankl, „než ho zabijí a připraví pro vrchnostenskou tabuli. Vrchnost ho ale nesní, protože ochočený zámecký vlk pečeni sežere.“

„Falknjankle, budeš viset, jestli jsi mi lhal!“ zlobil se hrabě a podivoval se jeho slovům.

Za chvíli dostal ovčák vzkaz, aby milou ovečku chytil, nechal ji u řezníka zabít a přinesl do zámecké kuchyně. Všechno se dělo podle předpovědi. Kuchař připravil maso a postavil pečeni nad oheň. Potom z kuchyně odešel, měl ještě mnoho jiné práce.

Ochočený vlk, který se směl volně potulovat po zámku, přiběhl do kuchyně, sebral skopovou pečínku a nerušeně žral jeden kus po druhém. Kuchař se vrátil, a když našel pekáč prázdný, hned poslal k pastýři pro druhou ovečku, tu rychle nechal zabít a přichystal ji pro zámeckou tabuli.

Začala hostina. Když přinesli skopovou pečeni, ptal se hrabě šaška, je-li to ta samá, co ještě nedávno tak vesele hopsala po poli.

„Není, toto je jiná. Tu první, veselou, sežral vlk,“ odpověděl Falknjankl.

Hrabě dal hned zavolat kuchaře a ovčáka a uhodil na ně, aby řekli pravdu. Nic zlého netuše, řekl kuchař, jak se všechno stalo. Rozhořčený hrabě nechal nepozorného kuchaře, jakož i pastýře, který bez vrchnostenského příkazu vydal druhou ovečku, přísně potrestat.

Po večeři si hrabě zavolal svého šaška a řekl mu: „Když všechno tak dobře víš, můžeš i mně předpovědět budoucnost. Jestli se však spleteš, budeš viset!“

Falknjankl chvíli přemýšlel a pak si povzdechl: „Řeknu-li to, budu viset, neřeknu-li nic, pověsí mě taky.“

Po těchto slovech na něho rozčilený hrabě naléhal tím víc, až šašek promluvil: „Vaše milost se bude mít ještě nějakou dobu dobře. Potom ale bude hůř a hůř, přijdete o zámek i o statky a nakonec zemřete hladem.“

Jak to hrabě uslyšel, celý zlostí zrudl. Hned odsoudil Falknjankla k smrti oběšením. Šaška spoutali a hodili do sklepa. Na zítří měl být popraven.

Když ho odváděli, šašek ještě řekl: „A přece mě nepověsí!“

Rozzuřený hrabě však trval na svém rozkazu, a tak Falknjankla příštího dne skutečně vedli na popraviště. V zámku panoval hluboký smutek. Všichni upřímného, veselého šaška litovali, a proto ho také doprovázeli na jeho poslední cestě.

Smutný průvod musel projít pod klenbou, na níž zedníci opravovali poškozenou římsu. Ti také Falknjankla znali. Když spatřili průvod, přestali pracovat. Ve chvíli, kdy Falknjankl procházel pod lešení, nahnul se jeden zedník příliš hluboko a zavadil o připravené cihly. Ty spadly dolů a Falknjankla, vedeného k šibenici, zabily.

Hraběti se vše vyplnilo tak, jak mu to dvorní šašek předpověděl. Nějakou dobu šlo všechno dobře, pak ale přišli nepřátelé, vyhnali ho a on musel chodit po žebrotě, aby si opatřil svůj denní chléb. Jednoho dne ho našli ležet na cestě mrtvého.

GPS: 50°1´55.200´´N 17°2´22.643´´E

Kalendář akcí 2017