• 01
  • 02
  • 03
  • 04
  • 05
  • 09
  • 10
  • 11

Velké Losiny – historie a dnes

13.–16. století

Ves Velké Losiny byla založena v údolí říčky Losinky německými kolonisty v průběhu 13. století. První písemná zmínka pochází však až z roku 1351, kdy jsou Losiny jmenovány v papežské listině jako Ulrici villa, ves s farou a kostelem. Ves spadala pod šumperské panství, které patřilo k zeměpanskému zboží. To bylo až do konce 15. století většinou zastaveno držitelům z řad drobné šlechty. Zachovala se nám např. zmínka z roku 1412, kdy byl na Losinách zástavním držitelem Jan řečený Dítě. V roce 1496 tak získal celé šumperské panství od Jiřího Tunkla z Brníčka do zástavy Jan starší ze Žerotína a tak se osud Velkých Losin spojil na dalších tři sta let s touto významnou českou šlechtou. Žerotínové panství koupili až v roce 1507. Důležitou roli začaly Losiny hrát poté, co bylo šumperské panství po smrti Přemka I. ze Žerotína v roce 1558 rozděleno mezi jeho syny. Severní část s Losinami získal Jan ze Žerotína zvaný mladší. Jan nejdříve sídlil v Šumperku, ale po neshodách s šumperskými měšťany město v roce 1562 prodal, přesídlil trvale na losinskou vodní tvrz a učinil z nevýznamné vsi své sídlo a centrum rozsáhlého panství.

Panství za Jana mladšího ze Žerotína

Jan byl majitelem velkolosinského panství, který snad nejvíce ovlivnil historickou podobu losinské obce. Hned po příchodu na Losiny začal s rozsáhlou a nákladnou přestavbou staré vodní tvrze na renesanční zámek, u něhož se nacházel mlýn a velký hospodářský dvůr s pivovarem. Zámek byl dokončen v roce 1589. Jan nechal vystavět v roce 1592 v zamokřených lukách při Losinách také první lázeňský dům a patrně ve stejné době dal přestavět původní panský obilní mlýn v dolní části obce na papírnu, která je dodnes v provozu a je jednou z mála svého druhu v Evropě. Z religiózních staveb nechal Jan ze Žerotína v Losinách postavit v letech 1600–1603 kostel sv. Jana Křtitele, který je jedním z největších jednolodních kostelů na Moravě. Finančně náročná stavební činnost se projevila Žerotínovou snahou zvyšovat dávky a robotní povinnost u poddaného obyvatelstva na panství. Všeobecná nespokojenost poddaných přerostla v roce 1581 v otevřenou vzpouru proti vrchnosti, které se účastnili i Losinští. Jejich stížnosti se dostaly až k císaři Rudolfovi, ale nakonec bylo dáno za pravdu panstvu a roboty byly potvrzeny. Po Janově smrti (1608) bylo panství losinské rozděleno mezi dva jeho syny Přemka II. a Jana Jetřicha.

Třicetiletá válka

Jan Jetřich vládl na Losinách a Přemek na Vízmberku (dnešní Loučné nad Desnou). Jako aktivní luteráni se oba bratři účastnili stavovského povstání a po porážce na Bílé hoře v roce 1620 byli potrestáni konfiskací tří čtvrtin majetku a vypovězením ze země. Díky válečné aktivitě švédských vojsk na severní Moravě, vlivné přímluvě Jindřicha Šlika u císařského dvora a také nedostatku hotovosti v císařské pokladně, která by umožňovala vyplatit Žerotíny ze čtvrtiny majetku, dosáhli bratři opakovaně odkladu, takže nakonec oba zemřeli na Losinách v luteránské víře.

Panství za Přemka III. ze Žerotína

Panství převzali Přemkovi synové Přemek III. a Karel Jindřich, kteří byli v roce 1652 rozhodně vyzváni, aby buďto přestoupili na katolickou víru, nebo opustili zemi. Karel Jindřich poté opravdu odešel do Slezska, Přemek III. o rok později konvertoval a zůstal na Losinách. V hospodářské činnosti pokračoval ve šlépějích svého otce, strýce a děda. Snažil se omezit městská práva Šumperka tím, že v roce 1664 požádal pro Losiny o statut městečka s právem pořádat trhy. Pro odpor Šumperských však žádosti nebylo vyhověno. Losiny měly v té době (přesněji v roce 1677) 168 usedlíků. Přemek III. byl tvrdým pánem, který své poddané neúměrně zatěžoval robotní povinností. Proto se proti němu vzbouřilo obyvatelstvo patnácti poddanských vsí a několik let s ním vedlo při. Přemek si stěžoval až u císařského dvora. Císař pak odsoudil rychtáře tří nejvzpurnějších obcí k trestu stětím. Poprava proběhla 24. července 1662 na zámeckém nádvoří a jedním z odsouzených byl i losinský rychtář Hans Jaschke.

Čarodějnické procesy

Po smrti Přemka III. se za nezletilé dědice ujala správy losinského panství jeho sestra Angelika Sybila provdaná z Galle, spojovaná s neblaze proslulými čarodějnickými procesy, které se odehrávaly na panství a v okolí v letech 1678–1692. Poté, co v sobotínském kostele žebračka Marina Schuchová zatajila hostii a chtěla ji dát krávě, aby více dojila, byl na panství pozván inkvizitor Franz Boblig z Edelstadtu. Při počátečních výsleších se začal okruh podezřelých a obviněných z čarodějnictví postupně rozrůstat a zasahovat i do Šumperka. V samotných Losinách bylo upáleno přes třicet nevinných obětí. Procesy vzbuzující široko daleko hrůzu a vyrůstající spíše z touhy potlačit přetrvávající tajné luteránství mnohých poddaných však začaly poznenáhlu vysilovat panství a jeho pokladnu. Proto byly na žádost již zletilých dědiců ukončeny intervencí samotného císaře.

Panství za Jana Jáchyma a Jana Ludvíka ze Žerotína

Nový pán na Losinách Jan Jáchym ze Žerotína začal konsolidovat po vzoru svého předka Jana mladšího své zboží a rozšířil je o mnohá panství (Vízmberk, Bludov, Prusy, Kamenice…). V roce 1706 byl povýšen do stavu říšských hrabat. Obrovské bohatství, které Jan Jáchym nashromáždil, se projevilo zvýšenou stavební aktivitou za jeho syna a dědice Jana Ludvíka. Po otcově smrti (1716) pobýval mladý Jan Ludvík střídavě na Třemešku a na Vízmberku, jelikož Losiny zdědila jeho matka Ludvika rozená z Lilgenau. Významně se však podílel na stavební činnosti v Losinách. Např. v roce 1725 nechal postavit na severní straně losinského farního kostela barokní kapli sv. Kříže, která sloužila jako rodinná hrobka a zádušní kaple. V roce 1729 nechal postavit v blízkosti losinského panského dvora na svoji dobu velkolepou sýpku, která svým rozsahem udivuje do dnešních dnů. Největším jeho podnikem byla stavba rozsáhlé francouzské zahrady na jih od zámku v letech 1731–1738, která se však do současnosti nedochovala. Přestavěl také losinský zámek (v roce 1742 zbudoval novou zámeckou kapli) a lázně. Významnou donátorkou byla také jeho matka Ludvika, která nechala např. v roce 1721 postavit při lázních dřevěnou kapli sv. Kříže a v letech 1717–1719 dala nad nedalekým Maršíkovem zbudovat poutní kapli Nejsv. Trojice. Tato velkolepá stavební aktivita se projevila následně hospodářským úpadkem žerotínských panství za Ludvíkova syna Ludvíka Antonína ze Žerotína, který se dostal do finanční tísně a byl nucen v roce 1802 prodat losinské zboží poručníkům Karla knížete z Liechtensteinu. Tím ztratily Velké Losiny postavení sídelní vrchnostenské obce.

Losiny ve vlastnictví Liechtensteinů

Již v prvních desetiletích 19. století byla novými majiteli provedena hospodářská reorganizace panství. Došlo ke zrušení některých nevýnosných panských podniků, mnohé z nich byly pronajaty soukromníkům. V té době byla také zrušena již značně zanedbaná barokní zahrada při zámku, na jejíž údržbu bylo nutné vynakládat značné peníze. Na jejím místě nechal Liechtenstein zřídit anglický park s rybníkem.

2. polovina 19. století

Opomenutí do té doby dominantního postavení Losin v Podesní a jejich zahrnutí do soudního okresu Vízmberk v roce 1848 ještě více utlumilo dřívější administrativní a hospodářské funkce. Zrušení nevolnictví na konci 18. století a roboty v roce 1848 také snížilo ziskovost většiny panských podniků a ty byly v průběhu 19. století postupně rušeny. V samotných Losinách byla zrušena panská cihelna, vinopalna, bělidlo, již od 18. století byla pronajata a poté prodána papírna. V roce 1872 vyhořel velký panský mlýn u zámku, který byl již delší dobu pronajímán soukromým provozovatelům. Pod tíhou konkurence ze Šumperka a Hanušovic zanikl v roce 1881 také panský pivovar. Liechtensteinské panství se zaměřilo především na lesní hospodářství, z něhož plynuly stabilní příjmy do knížecí pokladny. Systematicky byly na panství budovány nové lesní cesty, pily a plávky. V roce 1882 byla na začátku Losin postavena nová panská parní pila. V roce 1851 byla při lázních zřízena šumperskou akciovou společností čistírna lnu a rodina Schmidtů vybudovala na počátku 60. let 19. století u ruční papírny moderní bělidlo. Rozvoji těchto a dalších podniků však bránila špatná dopravní dostupnost obce. Přesto obec rostla a v roce 1839 zde žilo ve 301 domech již 2114 obyvatel. V roce 1846 byla přes Losiny vedena nová silnice na Červenohorské sedlo, ale stále chyběl nejvýznamnější způsob dopravy – železnice. Až v roce 1904 byla otevřena lokální trať Petrov nad Desnou – Kouty, na níž se nacházely dvě zastávky také v Losinách.

Počátek 20. století

Nepřítomnost průmyslových podniků v obci, blízkost Jeseníků a sirné lázně dělaly na druhou stranu z Losin atraktivní turistické a rekreační místo. Především ve 2. polovině 19. století se to projevilo na stavebním rozvoji lázní a také na vzniku brněnské prázdninové kolonie pro chudé děti, pro niž byla v roce 1894 otevřena zcela nová budova v bezprostřední blízkosti lázní. V souvislosti s vývojem občanské společnosti vyrostlo v Losinách v průběhu 19. a na počátku 20. století množství veřejně prospěšných institucí a podniků. V obci tradičně působila farní škola, která byla do roku 1813 doplněna ještě tzv. školou zámeckou pro zaměstnance velkostatku. Nová obecná škola byla postavena u farního kostela až v roce 1908 a v roce 1923 byla rozšířena při zřízení měšťanské školy. V roce 1924 byla ve Velkých Losinách založena Ing. Bauerem také tzv. vyšší rolnická škola, která sídlila v lázních. Společně se vzdělaností se u losinských obyvatel zvyšovala snaha vytvářet zájmové spolky, které plnily nejrůznější funkce. Tak v roce 1879 vznikl losinský sbor dobrovolných hasičů, v roce 1885 pak hudební a pěvecký spolek, v roce 1889 dělnický čtenářský spolek a v 90. letech 19. století pak katolický lidový spolek a nacionální organizace Svaz Němců severní Moravy. Jako nacionální byly pojímány také další obecní spolky – Německý tělovýchovný spolek (založen v Losinách 1906) a Německý školský spolek (založen 1911).

Mezi světovými válkami a v Říši

Po skončení 1. světové války se většinově německé Velké Losiny staly součástí Československa (17. prosince 1918 byla obec převzata československým vojskem). Na vývoj obce to však nemělo zvláštní vliv. Velké Losiny (německy Gross Ullersdorf) plnily dále funkci spíše lázeňského a rekreačního místa pro německé obyvatelstvo z Moravy a Slezska. Projevovalo se to existencí mnoha hotelů (hotel Weiser – dnes hotel Praděd, panský hotel „U Zlatého kříže“ u zámku), restaurací, penzionů a také privátních letních bytů. V obci převažovaly drobné průmyslové provozovny – knížecí parní pila, vodní pila firmy Stanzel a Brauner, tři mlýny, olejna, výrobna šindele, Schmidtova tkalcovna a ruční papírna s elektrárnou, několik malých kamenolomů a množství menších živnostenských provozoven. Fungoval zde také poštovní úřad, četnická stanice a farní římskokatolický úřad. V průběhu 20. a 30. let 20. století se v původně čistě německé obci zvýšil počet českých obyvatel (v roce 1930 zde žilo 2463 Němců, 46 Čechů a 60 cizozemců), což vyústilo v roce 1934 v založení české menšinové školy v prostorách vily Marie. Po podepsání mnichovské dohody na podzim 1938 připadly Losiny se všemi obcemi vízmberského soudního okresu k Německé říši – Sudetské župě. Tím přišly Losiny o tradiční německou klientelu z moravského vnitrozemí. Turistický ruch byl na počátku 40. let 20. století utlumen. Lázně jako nejvýznamnější turistické lákadlo pak byly v roce 1941 prodány organizaci National-sozialistische Volkswohlfahrt, která zde zřídila ozdravovnu pro matky a mládež. Postupně začaly Losiny jako vhodné místo v zázemí Říše sloužit také jako útočiště pro tzv. „Bombenbeschädigte“ (obyvatelstvo postižené bombardováním z Porúří) a také Němce z Východního Pruska a Slezska utíkající před Rudou armádou.

2. polovina 40. let 20. století

Poté, co byly Losiny v květnu 1945 osvobozeny sovětským vojskem, začal příchod nových českých usedlíků. Správu obce převzala správní komise sestavená z Čechů a začaly přípravy na postupný odsun německého obyvatelstva, který proběhl v letech 1946–1947. Odsunem zaznamenal losinský obecní život zásadní změnu. Vznikly zcela nové spolky, organizace, byly přetrhány staleté vazby a tradice. Jako většina obcí v Podesní i Velké Losiny nebyly dostatečně dosídleny českým obyvatelstvem a na počátku 50. let 20. století zde bylo strženo asi 100 nedosídlených zchátralých objektů. Počáteční osidlovací euforie, za níž byla obsazena národními správci většina provozoven a podniků v obci, obnoven provoz lázní, založena ovocnářská šlechtitelská stanice, obnovena většina státních úřadů a kdy vzniklo široké spektrum zájmových spolků v čele s organizací Sokol, byla přerušena převzetím moci komunistickou stranou v únoru 1948. Po něm byla postupně zrušena většina tradičních zájmových uskupení a veškeré podnikatelské subjekty sdruženy do družstev a jednot. Mnohé provozovny byly zrušeny – kuriózní byla např. situace s prodejnami masa, kterých se nacházelo v obci v roce 1947 pět a v roce 1963 již ani jedna. Těžkosti se vyskytly také při zřizování zemědělského družstva, které vznikalo velmi pozvolna a za nezájmu drobných zemědělců v letech 1949–1952. Zásadní změnou v dosavadním životě obce se stalo zrušení lázeňského provozu v roce 1950 a přebudování lázní na rehabilitační ústav pro pacienty postižené obrnou. To zcela změnilo dosavadní lázeňský ráz obce a přerušilo lázeňskou tradici obce na dalších 40 let.

Období komunistické totality

V 50. letech výstavba v obci stagnovala a docházelo spíše k opravám stávajících provozoven. V průběhu 60., 70. a 80. let proběhlo několik významných obecních staveb. Bylo nutno řešit především nedostatek nových bytů, proto bylo v letech 1965–1969 postaveno panelové sídliště „Vítězného února“ (dnes U Papírny) na polnostech před ruční papírnou a v roce 1972–1975 postaveno na levém břehu papírenského náhonu sídliště 1. máje. V letech 1980–1984 byla v obci postavena také nová základní škola, v letech 1983–1984 zdravotní středisko a na sklonku 80. let ještě moderní hotel Diana na svahu Lázeňského vrchu. V roce 1976 byly k Velkým Losinám jako střediskové obci přičleněny dříve samostatné obce Bukovice, Maršíkov a Žárová, které jsou dodnes jejich částmi.

Od roku 1989 do současnosti

Po roce 1989 došlo k opětovnému hospodářskému, politickému i kulturnímu oživení obce. V závislosti na oživení lázeňského života v 90. letech 20. století vzniklo v Losinách množství restauračních a ubytovacích zařízení i prodejen nejrůznějšího sortimentu zboží. Vznikly však také na zdejší poměry větší průmyslové podniky (Vodohospodářské strojírny Kubíček, strojírny Bencopo). V roce 1997, kdy bylo celé Podesní postiženo ničivou povodní, losinská obec byla ušetřena – zničeno bylo jen vodní dílo ruční papírny a tzv. Maršíkovský most. První dekáda 21. století znamená pro Losiny především rozsáhlé stavby, opravy veřejných budov a rekonstrukce komunikací – v letech 1998–2006 proběhla stále ještě nedokončená oprava farního kostela, v letech 2006 a 2007 stavba kanalizačního vedení v horní části obce a stavba domu s chráněnými byty, v roce 2006 proběhla oprava staré školní budovy atd. Přesto, že atraktivní prostředí přilákalo v posledních letech do Losin mnoho zájemců o výstavbu rodinného bydlení, obec zaznamenává od počátku 90. let 20. století stálý úbytek obyvatel (na počátku roku 1994 žilo ve Velkých Losinách i s částmi 2932 obyvatel na počátku roku 2006 již 2820 obyvatel).

Autor: Dr. Richard Jašš

GPS: 50°1´55.200´´N 17°2´22.643´´E

Kalendář akcí 2017